Časopis Sorry

U veverky
Jedna z nejlepších plzniček, kterou dostanete mimo centrum Prahy, na vás čeká na rozmezí Dejvic a Bubenče na rohu ulic Eliášovy a Jaselské nedaleko stanice Hradčanská.

Mám k tomuto podniku nostalgický vztah, neboť tři smíchovské dvanáctky, které jsem se spolužákem Zlatým v téhle trojce vypil krátce po svých osmnáctinách, způsobily mi druhou opičku mého života. Jo, tehdy to bylo ještě levný! Malebný byť trochu omšelý dům, kde žije vdova po architektu Kaplickém, vyvedl roku 1911 stavitel Jan Petrák. Hostinec byl zde od počátku, neznáme ovšem jeho jméno. Víme pouze, že do roku 1977 se jmenoval V Jaselské, říkalo se tu ovšem u Všetečků, což byla známá bubenečská restauratérská rodina a paní Anna Všetečková tu dělala výčepní a zároveň tu bydlela před rokem 1949 až do odchodu do důchodu v roce 1974. Ivan Vojnár mi prozradil, že téhle hospodě se také říkalo Na bedničkách, neboť jim paní vedoucí poskytovala azyl ve skladu před pánskými toaletami, kde sedávali na přepravkách. V červenci 1978 se po rekonstrukci podnik vrátil do služby už pod novým jménem – Smíchovský sklípek. A říkalo se tu U Veverků, samozřejmě podle jménem pana výčepního. Po revoluci dostal pan Veverka tank na plzeňské a podnik se logicky přejmenoval na Plzeňský sklípek. V létě 2005 postoupil bělovlasý pan Veverka hostinec Romanu Křížovi, kterému budiž ku cti dáno, že je pravidelným odběratelem SORRY a náš list tu je k dispozici i hostům a za rovněž záslužné považuji, že restauraci přejmenoval – dnes tady sluje U veverky. Vždyť on to vlastně žádný sklípek nikdy nebyl.